Jmenuji se Tarja Lenif a vyprávění o tom, jak jsem se octla v Obludáriu, začíná už půl roku předtím, než jsem se vůbec narodila.
Tehdy, dne 6. října 2007, se v chovatelské stanici Edrimea narodila moje babička Veneska. Až do jejích asi tak deseti týdnů nikdo netušil, co se chystá. Tehdy se ale prokousala ven z klece, navštívila souseda jménem Xerxes a zakrátko bylo jasné, že se návštěva neobešla bez následků. Koncem ledna letošního roku dala život patnácti miminkům, mezi nimi též mé mamince Xiranje. Xiranja u maminky zůstala dlouho, skoro do svých dvou měsíců, a lecčemus se od ní přiučila, jak vyšlo najevo tři týdny poté, co si ji do Plzně odvezla novopečená pečovatelka. Veneska se jako půlroční stala osminásobnou babičkou.
Tatínka se tentokrát vypátrat nepodařilo a nikdo z přítomných kluků se nepřiznal.
Paní, u které jsme tehdy s maminkou bydleli, byla nezkušená chovatelka a nevěděla si s námi rady, takže požádala o pomoc plzeňskou Nifl. Naše maminka si nás chránila, jednou kousla jejího malého syna a rodina se jí pak začala vyhýbat. Nakonec jsme se museli stěhovat do chovatelské stanice Z Niflheimu. Já tam už zůstala, moje maminka a sourozenci za pár týdnů odjeli za babičkou do Edrimey a rozjeli se k novým lidem. Já odcestovala pár týdnů po nich, odvezla už si mně ta, co se o mně teď stará.
A tak už bydlím. S šesti velkýma holkama, které se tvářily, že mě sežerou, ale už je to naštěstí přešlo. Asi se bály, že jim všechno sním. Ale jo, minulý týden jsem zpucovala sama během jednoho dne celou tyčinku, ale jsem ve vývinu, no ne?